Zdá se, že pan ministr Dobeš konečně dotlačil káru státních maturit do cíle. Někdo propadl, jiný prošel, někdo se při pohledu na otázky zhrozil, jiný krčil rameny. Ale celkově si můžeme udělat „fajfku“ u důležitého úkolu. Máme za sebou první kolo srovnatelných maturit. Dokonce je možné udělat snad objektivní žebříček středních škol podle toho, jak byli jejich studenti úspěšní. I když pan ministr tu kárku řídil vlastně jenom poslední rok, utírá si teď s výrazem žokeje Vávry pot z upracované lebky a chystá se kynout jásajícím davům.
Připomeňme si, že to byla jízda místy velmi dramatická. Možná i proto, že se v řízení vozíku střídal pan ministr s ředitelem CERMATu panem Zeleným. Těžko říct, kdo z nich řídil víc, nicméně několikrát jenom těsně minuli pankejt. Občas mlátili koně bičem tak, až se ochránci zvířat děsili. Jindy zas nechávali káru bez povšimnutí stát, snad aby se koník v klidu napásl.
Ale nechme teď kritiku stranou a soustřeďme se na to pozitivní. Já se například zaradoval, že konečně máme k dispozici něco, co by mohlo být objektivním měřítkem výkonnosti jednotlivých středních škol. Asi jenom úplného blbce by nenapadlo sečíst výsledky studentů jednotlivých škol, udělat z toho nějaký index a podle výsledku seřadit školy do žebříčku. Skvělé! Napadlo to i ministerstvo školství! Konečně budu vědět, zda moje dcery studují na dobrých školách, říkal jsem si. Ale ouha! Pan ministr nám plebejcům informací odsypal jenom trochu a tak se můžeme seznámit s desítkou nejlepších gymnázií a další desítkou nejlepších SOŠ. Při celkovém počtu středních škol kolem 1400 to ovšem není mnoho. Abych nezapomněl – ještě smíme znát 3 nejlepší školy v obou kategoriích v každém kraji. To je hezké, ale je to pořád málo.
Upřímně blahopřeji gymnáziu PORG k jeho vítězství, ale přece jenom mne víc zajímá, jak vypadají školy, kam chodí, nebo by mohly chodit, mé děti. Každý z nás potřebuje znát především kvalitu škol ve svém okolí a v tom mi žebříček „Top 10“ pana ministra moc nepomůže.
Jako otec dvou gymnazistek chci vědět víc. Především chci vidět ÚPLNÝ žebříček VŠECH škol. Pak by také neuškodilo vědět, co vlastně čísla (skóre) u každé školy znamená. A nakonec – doufám že to pro MŠMT není příliš revoluční novinka – bych rád věděl, jakou úspěšnost mají školy v přípravě ke studiu VŠ, tedy skóre úspěšnosti jejich absolventů při přijímacím řízení a následně při studiu na VŠ.
Současné informační drobky jsou tedy nepřijatelně skromné a bez podstatné informace. Nicméně i nad nimi by mohla a měla začít diskuse.
Systémově vidím tři skupiny otázek, kolem kterých by se měla točit další diskuse:
a) Samotné maturity (jejich kvalita, smysluplnost dělení na základní a vyšší úroveň obtížnosti, chyby otázek, metodika zkoušení, reflexe požadavků maturit ve výuce předmětů a pod…)
b) Úspěšnost škol, vyjádřená bodováním v profilových a dalších předmětech, v úspěšnosti jejich absolventů a pod…
c) A nakonec mne zajímá efektivita investic. Každý z nás asi cítí, že je možné vytvořit dobrou školu, pokud do ní nasypu „dost“ peněz na kvalitní učitele a na vybavení. Jenomže asi nikdo (včetně pana ministra) netuší kolik je ta míra „dost“. Takže až srovnáme hodnocení škol s množstvím peněz, které utratili, snad se dostaneme o krůček blíže k řešení této věčné záhady.
Takže – přestaňme se bavit o tom, zda státní, či přesněji srovnatelné, maturity ano či ne. Bavme se o tom, jak systém nastavit, aby přinášel studentům i školám prospěch a ne zbytečnou šikanu.