Nějaká ta stovka odborářů se prošla po Praze, aby vysvětlila vládě, že takhle tedy ne. Takhle se ty reformy dělat nebudou. A protože je podpořili tisíce dalších, kteří zastavili provoz na železnici, v pražském metru a na dalších místech, zdá se, že je bude vláda brát vážně.
Nechci teď kritizovat odboráře, i když s nimi hluboce nesouhlasím. Myslím si totiž, že by si měla před svým prahem zamést především česká vláda. A až tam bude mít skutečně čisto, pak se třeba můžeme pustit do kritiky vůdců odborů a jejich tesilové demogogie. Pokud někdo potřebuje argument proti tvrzení, že odbory svou stávkou brání zájmy většinové společnosti, pak si stačí poslechnout pana Bohumíra Dufka, takto šéfa Asociace samostatných odborů. Já prostě odmítám, aby tento nevkusný pán tvrdil, že hovoří mým jménem.
Ale vraťme se vládě a jejím dluhům. Už je to víc než rok, co Jiří Paroubek zjistil, že nám nebude vládnout, i kdyby se spojil s Marťany. Už je to více než rok, kdy se ve Sněmovně konstituovala silná většina stran, které se nominálně hlásí k boji s korupcí, k potřebě reforem a ozdravení veřejných financí. A už to bude skoro rok, co s otevřenou pusou zíráme, jak je možné marnit čas. Jak je možné se věnovat rituálním tanečkům na místo pořádné práce. Kdyby naše vlády po roce 1989 demontovali komunismus tak rychle a účinně, jako se dnešní vláda věnují boji s korupcí a společenským reformám, tak tu ještě dnes máme vládu Národní fronty a v Milovicích sovětské vojáky.
Myslím, že by si naši politikové měli připomenout význam slova priorita. Prioritou totiž obvykle nerozumíme věc, které se věnujeme ve volných chvílích a pokud se nám to zrovna hodí. Možná by si také měli uvědomit, že korupce nejen ničí veřejné finance, ale také rozežírá společenskou morálku. Snad by se mohli zamyslet i nad tím, že bez prokazatelných výsledků v boji s korupcí nemohou přesvědčit dostatečnou většinu obyvatelstva, aby přispěli k ozdravení veřejných prostředků. Přesvědčovat někoho, aby omezil vlastní spotřebu a přispěl tím nějakému obecnému cíli je strašně těžké a stojí to velkou námahu. Jen málokdo je totiž ochoten si připustit, že bez skutečných reforem nás čeká osud Řecka. Pokud se ale lidé mohou před vlastní odpovědností schovávat za výmluvy typu, že někdo jiný mlaská hlasitěji než oni, pak je nepřesvědčíte nikdy. Než by přiznali, že si možná zaslouží méně peněz na výplatní pásce, nebo méně výhod ze sociální sítě, to radši budou pobíhat po ulici s transparenty Promopro, tunel Blanka a jak se vlastně ty pomníky korupce v Česku jmenují.
Vláda svou neschopností vlastně vytváří odborářům a jim podobným prostor pro jejich demogogii. Možná se dojemně nešikovnému Nečasovi nakonec podaří s Dufkem a spol. českou ekonomiku položit na lopatky podobně, jako se to podařilo Hušákovi s dojemně nevědomým Kořánem v případě Sazky. Jenomže tentokrát nepůjde o budoucnost nějakého vesnického fotbalového klubu. Tentokrát to odskáče celá společnost. My všichni.