Všechno nasvědčuje tomu, že ruská zahraniční politika dosáhne velkého úspěchu. Pokud vše půjde dál podle kremelského scénáře, dva plynovody, nazvané výmluvně Nord Stream a South Stream, přivedou do západní Evropy ruský plyn. Přivedou ho oklikou tak, aby se vyhnuly nejen území Ukrajiny a Běloruska, ale také trojici baltských států, Polska a také Slovenska a Česka. S tím severním plynovodem se už nedá nic dělat, Rusko nedávno zahájilo napouštění jeho první části. Druhá větev je sice zatím jenom na papíře, ale poslední podpisy francouzské, italské a německé plynárenské společnosti znamenají, že je ruka (skoro) v rukávě.
Pro Prahu to není moc dobrá zpráva. Významně se totiž prohloubí závislost Evropy, a tedy i obyvatel české kotliny, na ruském zemním plynu. Navíc se ještě víc oslabí šance na vybudování plynovodu Nabucco, který by mohl naopak závislost Evropy na rozmarech Moskvy oslabit.
Čeká nás tedy budoucnost energetického protektorátu Moskvy? Snad ne. Naštěstí nejsme v podobné situaci sami a navíc se můžeme opřít o členství v EU. Jednotný evropský energetický trh je sice zatím spíš idea než realita, ale je to realita mimořádně přitažlivá. Pokud takový trh skutečně vznikne, mohlo by být v zásadě jedno, kudy si Moskva vede své trubky, protože si plyn stejně nějak mezi sebou podělíme. Společné zájmy by také teoreticky mohly vést k tomu, že vůči Rusku, ale i dalším dodavatelům energií, zaujmou členské země EU jednotný postoj a budou mluvit, slovy komisaře Ötingera, jedním hlasem. Zatím to je tak trochu science fiction, ale na co jiného se můžeme spolehnout? Kdyby nebylo Evropské Unie, stáli bychom na evropské energetické šachovnici v koutě a smutně bychom koukali, jak se ostatní domlouvají o nás a bez nás. Ne, že bychom byli v takové situaci sami – snad jenom Německo, Francie a Itálie jsou země dost velké k tomu, aby mohly samostatně hrát s Moskvou alespoň trochu vyrovnanou partii. Ale upřímně řečeno – ani tyto země nemohou příliš konkurovat Číně a dalším uchazečům o ruský plyn. Takže pokud se nevzpamatují a společně, ve formátu EU, nevyjednají pro Evropu další energetické zdroje, dostane se celá Unie do prekérní situace. Prvním krokem by asi mělo být dosažení shody na postavení plynovodu Nabucco.
Nakonec mi dovolte jeden závěrečný povzdech trochu mimo plynové téma. Skutečná evropská energetická bezpečnost stejně nespočívá v dovozu ropy a plynu, i kdybychom díky pestrému systému trubek své zdroje diverzifikovali sebelépe. Svou energetickou bezpečnost si zajistíme jedině tím, že budeme dostatek energie vyrábět přímo v Evropě. A tady nám nepomůže nic jiného, než s pomocí jaderných elektráren nastartovat využívání vodíkového cyklu.