Reklama
 
Blog | Vladimír Votápek

Splašené prcky

Punkerky z Pussy Riot přitáhly pozornost médií celého světa. Sedí ve vězení a vzbudily velkou vlnu solidarity. Pomáhá ale jejich případ ruské opozici, nebo paradoxně posiluje vládnoucí režim?

Trojice uvězněných členek skupiny Pussy Riot se stala celosvětovým fenoménem. Děvčata, která svým punkem už od loňského podzimu přepadala vyrovnanější členy společnosti v obchodech, na střechách autobusů, na náměstích a také v kostelích, dostala za své poslední vystoupení dva roky na tvrdo. Liberálnější část světa sice nesouhlasí a protestuje, ale (jak říká klasik) to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat.

Pro ruský režim je mnohem důležitější, že konzervativní většina Ruska v zásadě souhlasí. Ještě by to chtělo zmírnit rozsudek tak, aby děvčata mohla na podzim domů, a jádro putinovské většiny bude uspokojeno. Průměrný Rus si řekne, že to ty bláznivé holky sice přehnaly, ale pár měsíců ve vazbě jim napraví hlavu, takže nakonec se všechno vrátí na své místo. A to je pro putinovské voliče to nejdůležitější. Stabilita, klid a hlavně žádné excesy – punkem počínaje a homosexualismem konče.

Jako každý fenomén, i případ Pussy Riot už dávno začal žít svým vlastním životem. Jako obvykle není jasné, co je z jejich mediálního obrazu pravda a co je pouze zdání. Zkusme se proto podívat na tři otázky spojené s celou aférou.

Reklama

 

Odhalil proces pravou tvář režimu?

Odsoudit tři mladé ženy na dva roky do vězení proto, že poskakovaly a vyřvávaly před oltářem v kostele a svou písní plnou vulgarismů protestovaly proti zvolení bývalého a budoucího prezidenta Vladimír Putina, je z našeho pohledu silná káva.

Především – demokratická společnost by měla jaksi instinktivně chránit menšiny, kteří protestují proti držitelům moci. Svým způsobem by mělo docházet k negaci latinského přísloví „Quod licet Iovi, non licet bovi“. Splašeným punkerkám prostě dovolíme víc, než nositelům moci, kteří musí vystupovat jako vážný zdroj stability.

Odsoudit Pussinky na dva roky do vězení za výtržnictví (Хулиганство) znamená i na ruské poměry tvůrčí interpretaci zákonů. Skutková podstata trestného činu totiž vyžaduje, aby se někdo nejen dopustil „hrubého narušení společenského pořádku vyjadřující zjevnou neúctu ke společnosti“ ale aby tak učinil buď se zbraní v ruce, nebo s úmyslem vyvolat nenávist ke skupině obyvatelstva. Soudkyně proto nahlédla, že vystoupení punkerek bylo vedeno snahou vyvolat náboženskou nenávist. Tož tak. Kde pro to našla důkazy, těžko říct. Laik by řekl, že když punkerky volají na pomoc Bohorodičku, pak se to dá vykládat jako určitá forma zbožnosti. Možná ne kanonická, ale kde je psáno, že zrovna tradiční formy jsou ty jediné správné?

Nicméně chaos kolem děvčat žádnou novou tvář režimu neukazuje. Myslet si, že proces proti Pussy Riot čímkoli vybočuje z běžné podoby toho, jak se v Rusku nalézá a vykonává právo, je omyl. V Rusku probíhají mnohé jiné procesy a vyšetřování, ve kterých se ověřují hranice lidských a občanských práv. Často jen s minimální pozorností veřejnosti. Oběti takových procesů potřebují mezinárodní solidaritu a pomoc mnohem více než trojice excentrických punkerek.

 

Posílí případ Pussy Riot opozici?

V liberální zemi by se podobný proces mohl stát katalyzátorem společenských změn. Umělecká avangarda už mnohokrát demaskovala pokrytectví a faleš vládnoucích režimů a i moskevské výtržnice v sobě mají podobný potenciál. Ovšem ruská veřejnost na ně není připravená. Naopak bych řekl, že případ Pussy Riot se podílí na postupném vymizení masové podpory pro opozici.

Kde jsou dnes masové demonstrace ze zimy 2011 – jara 2012? Z vnitřně nesourodé skupiny, která dokázala na ulice Moskvy vyvést i více než 100.000 obyvatel, začaly pod tlakem režimu odpadat jednotlivá uskupení. Akce opozice se postupně zmenšily na málopočetné protesty a demonstrace, které režimu už žádné vrásky na čele nedělají. Zpočátku na ulicích protestovali nejen „profesionální opozičníci“, ale také „běžní občané“, uražení tím, jak primitivně zmanipulovala moc výsledky parlamentních voleb. Znechucení cynickým pokusem elity ukrást lidem samu podstatu demokracie tím, že jenom vymění vedoucí představitele státu podle předem připraveného scénáře. Dnes už ti „normální“ zůstávají doma a v očích průměrného voliče se aktivní opozice skládá z různých „exotů“. Obávám se, že spojování opozice se skupinami jako Pussy Riot nebo Femen je jedním z faktorů, které přispěly k vytěsnění opozice na okraj společnosti. Jinými slovy, kdyby Putin neměl Pussinky, určitě by mu poradili, aby je vytvořil.

 

Dotlačí Západ Putina ke zmírnění trestu?

Západ Putina nedotlačí k ničemu. Ne kvůli Pussy Riot a ne metodami, které používá. Pro Putina není společenské mínění na Západě vůbec důležité. Pro ruské vládce jsou důležité peníze a technologie, které ze Západu přichází. Pro Putina a jeho systém je důležité být akceptovaný Západem alespoň do té míry, aby ruská elita mohla jezdit do Aspenu a na Riviéru a jejich děti mohly studovat na prestižních školách. Rusko se ale nesnaží vybudovat společnost podle západního střihu a proto jsou mu naše názory na oprávněnost trestu pro trojici splašených punkerek prostě lhostejné.

To, co Kreml může dovést k tomu, že trest zmírní nebo případně zruší, je reakce uvnitř Ruska. Odmítavé postoje voličů a znepokojení příslušníků elity. Pokud bude pro ruského prezidenta výhodné doplnit obraz silného vůdce také nějakým projevem lidskosti a shovívavosti, pak si děvčata odsedí méně.

Pro ruskou vládnoucí elitu už nejsou vlastně Pussinky důležité. Svou roli sehrály a pro Kreml je dnes mnohem důležitější pozorovat, kdo z vůdců opozice má ještě sílu protestovat a pak hledat cesty, jak je umlčet. Cukrem nebo bičem.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama