Reklama
 
Blog | Vladimír Votápek

Praskání ve švech

Korupce a s ní spojená rostoucí neschopnost společnosti zajistit základní funkce nás nejen otravuje na každém kroku, ale v dlouhodobé perspektivě ohrožuje demokracii v této zemi.

Ono je vlastně jedno, zda jde o rozkradené evropské fondy, pokažené státní maturity nebo hrbaté dálnice. Je to jedno, protože všechny ty případy mají jeden společný jmenovatel – korupci a privatizaci státu.

Já vím, že svádět všechny společenské problémy na jednu univerzální příčinu je projevem intelektuální kapitulace. Teoreticky určitě platí, že nikdo a nic nemůže být odpovědný za všechno a všechny. Ale občas mám sto chutí si usnadnit život a drmolit jednu mantru pořád dokola. Korupce, korupce, korupce. Jak jinak si vysvětlit opakující se lumpárny, zlodějny, chyby a omyly, která mají jeden společný výsledek: společnost za své peníze nedostává odpovídající protihodnotu.

Za socialismu platilo, že odpovídající vedoucí pracovník vůbec nemusel být kompetentní. Hlavně, že měl „stranickou“ podporu. Když jsi byl zadobře s odpovídajícím okresním nebo krajským tajemníkem KSČ, mohl jsi dělat sebevětší osloviny a nic se ti nestalo. Důvod byl jednoduchý: ti, kteří tvrdili, že mluví jménem dělnické třídy, se za tebe vždy postavili. Výsledek si většina z nás ještě pamatuje. Fronty se stály už i na toaletní papír a voňavé mýdlo z Německa byl vrchol luxusu. Systém, který oceňoval loajalitu a trestal nezávislé myšlení, systém který nepodporoval iniciativu a promíjel chyby, neměl šanci pracovat efektivně.

Reklama

Ano, kradlo se méně. Ale také se tolik neprodukovalo. Takže jsme jezdili po hrbatých silnicích a zadky si utírali šmirglpapírem, protože jsme je prostě neuměli vyrobit líp. Dneska nepochybně umíme vyrábět a iniciativa celkově vzato přináší úspěch. Takže dokážeme doslova chrlit zboží a koupit si luxus může každý, kdo na to má. Na druhou stranu se ale rozkrade nesrovnatelně víc, než za socialismu, díky čemuž není výsledek o mnoho lepší. A tak znovu jezdíme po hrbatých silnicích a namísto soudruhů z ÚV KSČ naše školství przní neuvěřitelný Pavel Zelený z Cermatu. Copak ho asi tak drží v jeho funkci? Určitě to není jeho oddanost světovému revolučnímu hnutí. Ale vsadím svou výplatu, že každý jenom trochu schopný vyšetřovatel by v hospodaření Cermatu našel dostatek důvodů, proč je soudruh Zelený nedotknutelný, proč už dávno nebyl vyhozen pro neschopnost. A podobné to je na stovkách a tisících dalších míst. V malém a ve velkém, krade se, kam se podíváš. A ruku v ruce s korupcí přichází další zlo, kterým je snížení kvality politiků, úředníků, odborníků.

Velmi podobný jev nastal i za socialismu. Když ti malí a hloupí pochopili, že loajalita straně je spolehlivým klíčem ke kariéře, postupem času vystrnadili většinu schopných. Díky heslům o neviditelné ruce trhu a návrhům, aby se zhaslo při rozdělování společenského bohatství, se v Čechách velmi brzy vytvořila vrstva lidí, jejichž základní kvalifikací je flexibilní svědomí a loajalita smečce a vlastní peněžence. Vrstva, která se obklopuje sobě podobnými a postupně obsazuje veřejnou správu i velkou část soukromého sektoru. Proto jsme mohli mít na pražském magistrátu intelektuální hvězdy typu Březina nebo Richtra. Proto se dnes otevřeně hovoří o tom, že lidé pana Rittiga obsazují Ministerstvo zemědělství a jiné party zase obsazují jiné úřady a organizace. Proto dodnes nemáme zákon o úřednících.

Srovnání současného stavu se socialismem kulhá snad na všechny nohy. Socialismus byl zločinný systém, po kterém se mi opravdu nestýská. Ale to neznamená, že nevidím chyby systému současného. Chci připomenout, že socialismus neskončil proto, že lidé už dál nechtěli snášet omezování svých občanských práv. Socialismus skončil, protože obyčejným lidem i tzv. elitě nedokázal nabídnout spotřebu, která by snesla srovnání se sousedními „kapitalistickými“ zeměmi. Z toho plyne jednoduché poučení – pokud současný systém nedokáže zvýšit svou efektivitu tím, že zásadním způsobem potlačí korupci, pokud nás bude nutit jezdit po hrbatých dálnicích a penzistům bude dokolečka říkat, že se musí uskrovnit, pak mu moc nepomůže ani to, že se těšíme nebývalé úrovni lidských práv a občanských svobod. 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama