Jsou chvíle, kdy se i otrlý divák nekonečného seriálu „Demontáž politické kultury v Čechách a na Moravě“ vyděsí. Třeba když si přečte záznam rozhovoru pana Romana Janouška, vulgo kolibříka, s ředitelem tehdy ekonomického a nyní protiteroristického odboru BIS, panem Janem Pavlíčkem.
Vyděsí se, protože co může být horší než představa, že korupce pronikla i do zvláštních služeb. A přesně tomu nasvědčoval výše uvedený rozhovor. Laik by prostě řekl, že pokud nějaký zpravodajec řeší s mafiánským kmotrem otázku obsazení šéfa kontrarozvědky, pak má naše republika vážný problém. Naštěstí tu máme odborníky, kteří nás snadno vyvedou z omylu.
Pan Šubert, takto osvědčený vypravěč uklidňujících večerníčků z produkce Bezpečnostní informační služby, nám obratem vysvětlil, že na nahrávané schůzce se nestalo nic, co by bylo v rozporu se zájmy státu. Důstojníci BIS se prostě musí stýkat i s podnikateli, lobbisty a s lidmi z různých klientelistických a vlivových skupin a sítí, doplnil ještě pro nás nekňuby. Všimněte si prosím, že neřekl, že nahrávka je montáž, ale že rozhovor obou pánů není nic neobvyklého. Škoda jen, že ještě nedodal „a teď hajdy vyčůrat, pomodlit a spát“, jak říkávala moje babička. To už bych byl klidný úplně a spalo by se mi mnohem líp.
Takhle jsem před usnutím trochu přemýšlel a tak mne napadlo několik otázek.
Třeba by mne zajímalo, zda v BIS praktikují oddělení funkcí. A v které roli se nacházel důstojník Pavlíček, když hovořil s panem Janouškem. Hovořil s ním jako operativec? Nebo analytik? Ověřoval si s ním své závěry, vyhodnocující předchozí etapy zpravodajského cyklu? Nebo snad, nedej Pán Bůh, s ním hovořil jako šéf organizační jednotky, která má kolibříky a jim podobné ptáčky odhalovat? Já samozřejmě nejsem odborník, ale jako laik si představuji, že jedinou myslitelnou rolí, ve které může důstojník BIS hovořit s velmi pravděpodobným mafiánem je role operativce. Tedy člověka, který ZÍSKÁVÁ INFORMACE. S pomocí zpravodajských prostředků, nebo třeba v utajení a pod nějakou smyšlenou legendou. Takoví agenti, pracující v utajení se třeba vydávají za drogové dealery, agenty cizí moci, lumpy nebo lobisty. To už záleží na jejich konkrétním zadání, okruhu lidí, ve kterém mají pracovat a také na jejich schopnostech přesvědčivě hrát přidělenou roli.
Pokud je tedy vše OK, jak řekl Šubert, a náš utajený agent vystupoval pod legendou důstojníka BIS, ba dokonce ředitele ekonomického odboru, pak se jedná o ďábelsky chytrou kombinaci, kterou by nevymyslel ani Jára Cimrmann. Kam se hrabe takový inspektor Trachta a jeho metoda gumových hadiček na naše kontrarozvědčíky! Umíte si představit to zmatení sprostého podezřelého, když zjistí, že důstojník BIS, se kterým si povídá, je ve skutečnosti důstojník BIS? V takovém okamžiku se sesype i lord Voldemort, to je jasné.
Také mne napadlo, co by mělo být silnějším signálem ohrožení zájmů státu, než když se podřízený zpravodajec baví o osudu svého šéfa s certifikovaným mafiánem. Ale pak jsem si uvědomil, že to už určitě přeháním. Tohle by přece muselo pana Šuberta napadnout také, takže to musí být nějak jinak. Možná to je nějaké spiknutí proti BIS. Ale přece jenom, trochu malá dušička ve mně zůstala. Umíte si představit ten malér, kdyby se ukázalo, že BIS sbírá informace o mafiánech a její velící důstojníci je pak probírají „lobisty“? A když se přesto naše tajná služba jednou za čas pochlapí a pošle nějakou zprávu předsedovi vlády, tak se tam nad ní svorně zasmějí další „lobisté“ a „poradci“ a uloží ji k ledu? To by byla taková hrůza, že si radši přetáhnu deku přes hlavu a rychle usnu.