Dnes už každé malé dítě ví, že otcem českého národa není ani tak Karel IV, nebo prezident Masaryk, ale neprávem opomíjeny a polozapomenutý génius Jára Cimrman. V poslední době se ale zdá, že do českého panteonu bude nutné zařadit i další dva velikány, které známe pod jejich skromnými přezdívkami.
Chlapíci jménem Pat a Mat nejen radí milionům kutilů jak správně řezat prkna, stříhat živé ploty a natírat podlahu v místnosti, ale v poslední době nám také předvedli, jak se mají počítat počty občanů podepsaných pod peticemi. Už teď je jasné, že se jim podařilo zanechat svůj otisk jak v samotném zákoně, tak i na Ministerstvu vnitra, které má podle zákona rozhodnout o registraci kandidátů na prezidenta.
Pan ředitel neumí sčítat.
Na ředitele odboru všeobecné správy ministerstva vnitra se snesla vlna kritika za to, že při výpočtu množství podpisů, které má škrtnout na základě prověrky dvou náhodných vzorků, sečetl velikost chybovostí obou vzorků. Ze dvou vzorků, které mají chybovost třeba 5% a 7%, tak pan Henych zázrakem vyrobil chybovost 12%. To je skutečně tvůrčí přístup, který by bylo vhodné použít například při výpočtu hustoty drahého kovu ve zlatonosných rudách. Možná by ho pochválil alespoň ministr financí. Ovšem my ostatní bychom asi měli tomuto elitnímu úředníkovi vysvětlit, že chybovost je vyjádřena jako poměr počtu chyb k celkové velikosti zkoumaného vzorku (počtu zkoumaných jednotek ve vzorku). A že celková chybovost dvou (jinak stejných) vzorků s chybovostí 5% a 7% je chybovost 6%. Z toho plyne, že se pan ředitel na zákon vymlouvá zbytečně. V tomto místě je text zákona v pořádku.
V zákoně je chyba!
Shora řečené ovšem neznamená, že se Patovi s Matem nepodařilo v zákoně č. 275/2012 Sb. zanechat svůj otisk. Brutální vtip najdeme totiž hned v sousedství domněle chybné pasáže o výpočtu škrtnutých občanů, podepsaných pod peticí. § 25 odst. 6 mj. obsahuje následující perlu:
„Zjistí-li Ministerstvo vnitra, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost u méně než 3 % občanů podepsaných na petici, nezapočítá Ministerstvo vnitra občany z obou kontrolních vzorků do celkového počtu občanů podepsaných na petici“. Já tedy nevím jak Vy, ale skromný autor těchto řádků čte pasáž tak, že pokud by nějaký nešťastný kandidát měl u druhého vzorku chybovost nižší než 3%, museli by mu úředníci MV odečíst „občany z obou kontrolních vzorků“, tedy celých 17000 občanů. A to by byla teprve podařená taškařice!
Co dodat závěrem? Že chybovat je lidské? Spolu s Járou Cimrmanem dokonce můžeme konstatovat, že pan ředitel Henych, stejně jako autoři zákona o volbě prezidenta republiky, tvůrčím způsobem rozvinuli metodu slepých uliček a všem ostatním úředníkům, pečujících o počítání voleb ukázali, kudy ne.
A JE TO!