Pokud se na takovéhle jednoduchosti dělají „právní posouzení několika kapacitami“, tak můžeme správu státu rovnou předat Jedličkovu ústavu; horší to nebude.

Připouštím, že pan ředitel Henych si skrze tento zprasek možná vychutnává nějakého jiného ouřadu, kterému zcela zaslouženě mydlí schody z ministerstva.

To ovšem probíraný případ nepotřebuje. V odst.6, o kterém je spor, se stanovuje postup jednoduchoučkého výpočtu. Je lhostejné, zda je zadán vzorcem, nebo slovní úlohou (jak se stalo). Vzorce mohou (a mají) být přesné, tím spíš, když se jedná o počty základní školy, které dnes pyšně nazýváme matematikou, páč se z nich i maturuje…

Navrhoval bych ministerské úředníky přezkoušet z počtů pro 7. třídu ZŠ a při méně než 50% úspěšnosti rozvázat pracovní poměr z důvodu, který znal už dobrý voják Švejk: „Superarbitrován pro blbost“.

To by byl průvan…

A k panu řediteli Henychovi – trvám na tom, že nepostupoval správně, protože jeho výklad je v hrubém rozporu s čl. 2, odst. 2 a čl. 4, odst. 4 LZPS, které jsou vyjádřením principu minimality zásahů státní moci, v tomto případě do práva volebního a petičního. Jsou-li pochybnosti o výkladu, je třeba použít ten výklad, který v nejmenší míře zasahuje do práv lidí.

Smutné je, že zákony píší pologramoti, schopní z jediného odstavce (§25 odst.6) udělat doslova výtrysk legislativního blbství.

Představte si, jak by v privátní firmě zametli s programátorem, který by školáckou chybou zabil projekt za 621 milionů (odhad nákladů na dvoukolovou volbu od min. fin.). Či spíš – nezametli. Takový jouda by se na odpovědnou pozici vůbec nedostal. Jsme ale ve státní správě, pro kterou produkuje odborníky i takový profesor Právnické fakulty, schopný v televizi vykoktat (citováno volně) „…matematice sice nerozumím, ale takhle (rozuměno jako Henych) to zákonodárce jistě nemyslel…“

Svatá prostoto!